Kolik času je schováno v přípravě zpěvníku si uvědomíte jen při představě kolik času by zabralo celý zpěvník jen přehrát.
Tak jako existuje Oktoberfest, přišel jednoho dne Honza Kabelák s nápadem, proč bychom si nemohli udělat něco takového
akorát v září, tak to nazveme Semptemberfest. Idea byla zvrácená a totiž přehrát během Septemberfestu celý zpěvník
písničku po písničce od začátku do konce. Už tehdy čítal zpěvník (? jaká to byla verze) několik set písní.
Nikdo ale neměl představu jak dlouho to bude trvat. Sešli jsme se tedy na jednom Pražském poloostrově
v docela hojném počtu a začali písní číslo 1 a to v 16:10, tedy za světla.
K naprosté zvrácenosti a dotažení do konce stačila jedna maličkost. Kabelák si přinesl pečlivě
poslepovaný, velkými písmeny natištěný obsah písní. Během večera pak stačilo k povzbuzování málo.
Správný chlap se totiž nechá vyhecovat. Pás papíru se umístil na dřevěnou desku,
našli jsme ukazovátko jako ve škole, aby se zachovalo správné pořadí hraní písní.
V průběhu večera upadali lidé spontánně do hlubokého spánku.
Další se později ze spánku probouzeli a pokračovali ve hraní.
Po každé zahrané písni se provedl záznam času, kdy se hrála.
Večer byl náročný a prostoje se netrpěly. Pro pívo jsme si chodili zásadně nesynchronizovaně,
abychom nezdrželi produkci.
Během noci jsem odpadl i já a co se dělo v ranních hodinách, kdy zůstala hrát jen hrstka
nejtvrdšího jádra, nebo těch, kteří odpadli přede mnou a stihli se znovu vzbudit,
se dochovalo již jen z dobových snímků. Snímky, kdy mi nešťastníci,
kteří museli hrát některé neoblíbené hudební šlágry, sypali ve spánku trávu do xichtu,
se nedochovaly.
Na závěrečném snímku jsou pak vidět jednotlivé časy, kdy se která píseň hrála.
Skončilo se něco před osmou hodinou ranní. Kliknutím na obrázek zobrazíte jeho detailnější verzi.
Obličeje přeživších svědčí o jejich strhanosti a únavě.
Od té doby se nikdo tak odvážný pokus neodvážil realizovat, ani začít, natož dotáhnout do konce.